< Příběh uživatele·Sv.11 >

8 min čtení

Vítejte u jedenáctého dílu naší série Příběhy uživatelů.
Tentokrát se vydáme do Jižní Austrálie, kde Eric Wilkes (IG @eric_wilkes_photography) zachytil krásu středu Mléčné dráhy na jižní polokouli, který vychází nad odlehlou venkovskou krajinou.

Hledání dokonalé noci

Nemohl jsem se dočkat, až se začne ukazovat střed Mléčné dráhy, ale život a počasí měly jiné plány.

Konečně se mi naskytla příležitost vyrazit fotografovat v bezměsíčné nedělní noci, a tak jsem zamířil na jedno ze svých oblíbených míst poblíž městečka Towitta, asi 90 minut jízdy z Adelaide v Jižní Austrálii.

Plánování snímku

Plán byl opravdu jednoduchý: najít místo pod tmavou oblohou s několika zajímavými ruinami, nad nimiž by krátce po půlnoci vyšla Mléčná dráha. Chtěl jsem přiblížit její střed a Rho Ophiuchi tak, aby dominovaly obloze, a proto jsem zvolil světelný objektiv 50 mm f/1,4.

Na místě

Po průzkumu lokalit jsem se s předstihem připravil a měl jsem štěstí, že jsem mohl první část noci využít k zachycení Orionu zapadajícího nad jinou budovou a poté se otočit o 180 stupňů a zachytit v tomto snímku vycházející střed Mléčné dráhy. To vše z odlehlé cesty, aniž bych musel překonávat ploty a žádat majitele o povolení (většina farem v této oblasti je ale velmi vstřícná, jen je musíte najít).

Jako fotoaparát jsem zvolil svůj astrofotograficky upravený Canon RP, aby v záběrech oblohy lépe vynikly mlhoviny, ale stejný fotoaparát a objektiv jsem použil i pro snímky popředí, protože odvádějí dobrou práci, i když musím trochu korigovat barevný nádech způsobený úpravou pro astrofotografii.

Popředí

Postup byl neuvěřitelně snadný: nejprve jsem popředí vyfotil jako třísnímkové horizontální panorama s fotoaparátem otočeným na výšku.

ISO 1600 a dvouminutová expozice při f/1.4, abych zachytil co nejvíce světla hvězd ve scéně, která byla lidským okem neuvěřitelně tmavá.

Scéna byla příliš náročná na umělé osvětlení. Měl jsem štěstí, že budovy a stromy byly od fotoaparátu dostatečně daleko, takže jsem mohl použít F/1.4 a nemusel žádný ze snímků skládat s různým zaostřením.

Obloha

Jakmile jsem je měl, přemístil jsem fotoaparát asi o 20 m stranou, takže už mi ve výhledu nestály stromy a budova (stále jsem se však díval přesně stejným směrem).

Svůj sledovač Nomad jsem polárně ustavil pomocí aplikace SkySafari Pro (zabere to nanejvýš minutu) a poté nastavil fotoaparát k opětovnému zachycení snímku oblohy, tentokrát jako třízáběrové horizontální panorama, s mými běžnými nastaveními ISO 400, f/2.0 a 2 minuty na snímek při sledování. Snímek oblohy dopadl přesně podle mých představ, i když se na obzoru nacházl lehký tmavý opar. Celkem pořízení snímků trvalo méně než 30 minut. Poté jsem se vrátil do auta na dlouhou dvouhodinovou cestu domů a do postele.

Zpracování snímků

Zpracování snímků bylo snadné: obě panoramata jsem sešil v Lightroomu a provedl drobné úpravy ve Photoshopu. Oba snímky byly zkombinovány pomocí funkce nahrazení oblohy ve Photoshopu a následné finální zpracování proběhlo v Lightroomu. Celkově to byla nádherná, byť pozdní noc, a skvělý začátek sezóny Mléčné dráhy.

Tipy pro úspěch

• Při pořizování panoramat vždy začněte s otočnou hlavou na vodorovné základně nad sledovačem; sešívání pak funguje mnohem snadněji.
• Pokud máte krásně tmavou oblohu, není vždy nutné skládat snímky; skvělé výsledky poskytnou i dlouhé expozice v délce 1–2 minut.
• Polární ustavení pomocí telefonu je pro tento typ snímků více než dostačující a je opravdu rychlé.
• Prohlédněte si místa a naplánujte záběry za denního světla; ve tmě vám to vše půjde mnohem snadněji.

Seznam vybavení